Rodinný dům Třebosice

Historie a rysy barokního nábytku

Umělecký sloh navazující na baroko, někdy také nazývaný pozdní baroko se vymezuje v letech 1735 – 1790. Ve Francii má rokoko charakter samostatného slohu, ale pro střední Evropu je to spíše pokračování baroka. Někdy se tedy nazývá „ pozdní baroko“.

Název tohoto slohu je odvozen od francouzského rocaille, což se dá přeložit jako ornamentální zprohýbaný motiv připomínající boltec ucha. Tento ornament vznikl počátkem osmnáctého století v Itálii, ale významně je zobrazován hlavně ve Francii za vlády Ludvíka XV

Přívlastkem rokoka je především silně dekorativní styl, kdy stěny a klenby staveb jsou potírány lehkými ornamenty ve zlatě a štuku. Motivem jsou opět – jako tomu bylo i v baroku – popínavé rostliny.

Při vyrábění nábytku v této době se dbá hlavně na použití jemného dekoru a odlehčených materiálů. Nábytek tohoto typu využívají hlavně šlechtická panství ve střední Evropě a v Itálii či Španělsku. V Rakousku a jiných německých zemích jej využívali hlavně měšťané, kteří nábytek ještě doplňovali speciálním leštěním a dýhováním.

Základem nábytku bylo dřevo, které se ošetřovalo pomocí tzv. polírovací běli složené ze směsi marseillského mýdla, vepřového sádla, želatiny, včelího vosku, kaolínu a křídy. Této látce se říká chintz a tvoří na nábytku slabý voskový povlak. Některé části nábytku, které byly pokryté touto směsí, se doplňovaly vysoce barevnými či pozlacenými pláty.

Povrch nábytku byl zvlněný, nesymetrický s štíhlými a prohnutými nožkami. Dá se tedy říci, že je tento umělecký směr vysoce inspirován čínským a japonským uměním. Není náhodou to, že se často jako motivy na nábytku vyskytují postavy Číňanů, které se mimo jiné objevují i na čajových soupravách a stěnách pokojů.

Na zámcích lze rokový směr pozorovat ve formě kamen se zlacenými růžovými ornamenty. Časté materiály využívané pro tvorbu nábytku ve stylu rokoka jsou mosaz, cín, intarzie s motivy flóry a želvovina.

Dalším typickým kusem nábytku jsou lustry. Většinou zdobí rokokové pokojíky a jsou vyráběny z barevných kovů a plechů s květy. Někdy jsou viděné i skleněné lustry, vyráběné z čirého benátského skla.

Umělecký směr „rokoko“ lze považovat za nejmladší historický styl, v němž má nábytek symetrickou formu, má téměř beztížný stav a je velice vzdušný s jistou dávkou koketérie.